Výstavy,  výstavy a ešte raz výstavy

V sezóne – a tá je vlastne už od januára do decembra-  skoro každý týždeň sa niekde  koná výstava psov .

Väčšina z nás, ktorí to ťaháme Európou z výstavy na výstavu sa poznáme,  vieme kto aké plemeno chová, kto kde má svoje odchovy, komu sa ako darí a naopak, kto s kým sa priatelí, kto s kým je v stave mierne povedané prímeria a pod. Striedajú sa plemená , majitelia, chovatelia, rozhodcovia, a sú aj takí rozhodcovia, ktorí  jeden týždeň posudzujú druhý týždeň vystavujú,  tretí abstinujú a dokola.

Pri vydaní propozícií prvé čo nás núti nahliadnuť na zadné stránky je zbor rozhodcov. Tých našich viac menej poznáme, vieme čo chovajú, prípadne chovali . Len keď prečítame meno zahraničného rozhodcu nie vždy sme si istí, čo rozhodca chová , čím sa zaoberá a odkedy.Preto by sme chceli vyplniť túto medzeru ,  predstavovať vám rozhodcov, ktorí posudzujú na výstavách u nás. 

Keď si predstavím plemeno anglický kokeršpaniel a listujem v pamäti hodne hlboko objaví sa mi meno Pavel Šulcek – dlhoročný významný český chovateľ anglického kokeršpaniela. Z jeho chovnej stanice Z VEJMINKU vyšlo mnoho veľmi krásnych a veľmi úspešných anglických kokeršpanielov. Pavel je aj medzinárodný rozhodca exteriéru a my sa s ním budeme mať možnosť stretnúť na Špeciálnej výstave Klubu chovateľov poľovných sliedičov 23.júna 2012 v Sielnici ., kde bude posudzovať.

Prečo si si vybral práve plemeno anglický kokeršpaniel?                                                                                                                                                       

Psal se rok 1971 a já jsem dostal darem od rodičů vysněného psa, černého kokršpaněla. Zamiloval jsem si tuto rasu pro její neskutečně měkký a sladký výraz. Samozřejmě jsem v té době nevěděl mnoho o chovu a zacházení se psy, ale toto byl zcela jistě moment, kdy jsem se rozhodl se věnovat kokrům do hloubky.

Odkedy chováš?                                                                                                                                                                                                                          

Má první fena, na které byl opravdu založen můj chov se narodila v r. 1980 a jmenovala se Sofi z Malé Kamenné. Ale již léta před tím jsem jezdil po výstavách a s dětským úžasem sledoval dění kolem kokrů. Můj první vrh byl v r. 1983 a do současnosti jich bylo více jak 110. Vždy jsem chápal smysl chovu jako zdokonalování rasy a tomu jsem vše podřídil. Jednoduše jsem chtěl chovat kokry lepší a lepší.......To  se neobešlo bez intenzivního studia veškeré dostupné literatury a rodokmenů psů ve světě.  Mnohokrát, snad 25 x,  jsem vyjel s mýma fenama do zahranicí krýt, vždy se špičkovými psy, většinou s anglickým rodokmenem.  Importoval jsem ve své době  4 psy ze Západního Německa a později 5 z kolébky chovu kokrů – z Anglie. Pokračoval jsem ale již jen na anglických psech. Od roku 1993 jezdím dost pravidelně do Anglie, atˇjiž k přátelům chovatelům, nebo na Klubovou výstavu Cocker Clubu či Crufts,  několikrát jsem tam i vystavoval. Snad se mi daří převzít od nich to dobré.....

Odkedy posudzuješ a ktoré plemená posudzuješ ?                                                                                                                                                            

Posuzuju více jak 10 let celou skupinu FCI č. VIII., což jsou slídiči, přinašeči a vodní psy. Mou milovanou rasou jsou ale stále španělé.

.

Na ktoré rozhodovanie a na ktoré vystavovanie si rád spomínaš?

Vždy rád posuzuju speciální a klubové výstavy. Jsou to komorní a slavnostní akce Klubů a proto mají vždy úžasnou atmosféru.

Vystavoval jsem na stovkách výstav v různých koutech Evropy. Nezapomenutelné zážitky jsou z vítězství BOB & BIS na Klubových výstavách s mým Quettadene Once More v Maďarsku a 2x v Německu, vždy u anglických rozhodčích. Jeho dcera Inspector Liz z Vejminku byla r.2003 Klubová vítězka , BOB a porazila 139 psů. Jeho vnuka, ICH Bastiena z Vejminku, jsem vystavoval r.2008 v open class na Crufts, kde se v konkurenci 20ti, převážně anglických Show Championů výborně umístil. Byl jsem tehdy jako první Čech s českým odchovem na této mega akci. Několik mých psů se pyšní titulem ,,COCKER OF THE YEAR,, v ČR.

Musím ale zdůraznit, že počet výstavních titulů není pro mne měřítkem kvality psa. Mnoho mých fen se šampionkami nikdy nestalo a přesto můj chov výrazně posunuly dopředu.

Čo sa podľa teba zmenilo za tie roky vo výstavných kruhoch?                                                                                                                                                 

Na tuto otázku je třeba odpovědět z mnoha úhlů pohledu. V Anglii, oproti situaci  cca 20 let zpět se mnoho nezměnilo. Snad to nebude ode mne moc troufalé když řeknu, že tam chov spíše stagnuje. Vymizely velké chovy, které nabízely více linií. Chovem se živí dnes mnohem méně a méně chovatelů, převládá ,,hobby,, chov. Linie jsou velmi promíchané a myslím, že to pro budoucnost není dobré. Stále ale Anglie produkuje ročně  + - 20 tisíc štěňat kokrů a je leadrem na světě.

V Čechách po r.1989 a otevření hranic pro cestování  nastal boom v importech a celkově začali chovatelé se svými psy cestovat na Západ. U nás se genofond spíše zvětšoval. Chci ale zdůraznit, že celý zázrak anglické kynologie je postavený na selekci, na umění selektovat. Toto je nutno aplikovat do našich podmínek. Myslím, že se to dnes u nás dost dobře neděje. Mnoho chovatelů se snaží do chovu protlačit co nejvíce štěňat ze svých chovů, někdy pochybných kvalit. Vzniká nadprodukce štěňat a poškozuje to rasu. Bohužel, také k mé velké lítosti, tomu přispívají i tzv. ,,allround,, rozhodčí, kterým občas není hanba ohodnotit titulem i velmi podprůměrná zvířata. Asi tomu nejde zabránit, výstav rok od roku přibývá, pořádat výstavy je dobrý business ze strany pořadatelů a honba za tituly od vystavovatelů jestě stále láká.

Co se týče kvality psů v kruzích, tak každý čas přinese psy dobré i méně dobré. Dnes kokři nosí více srsti, která není vždy kvalitní, takže přináší spíše problémy než potěšení. Pro mne je vždy důležitější struktura a kvalita srsti než délka. Více srsti není lepší pes. Myslím, že dnes jsou lepší kostry, lepší úhlení a zádě, ale myslím, že jsou horší hlavy. Vytrácí se ten sladký výraz. Hlavy jsou často popisovány jako dobré, ale jen proto, že není lepších.

Určitě se zlepšil handling, to se nedá s minulostí vůbec srovnat.

Rád bych použil jednu myšlenku, kterou by měli mít na paměti všichni chovatelé i rozhodčí: Vyváženost je klíčem k dokonalosti, a dokonalost, což je špičková kvalita leží někde uprostřed standardu. Nehledejme extrémy, standard o nich vůbec nemluví. Mějme na paměti původní poslání loveckých psů a s tímto ohledem se na ně dívejme.

Čo praješ slovenskej kynológii?                                                                                                                                                                                       

Slovenské kynologii přeju mnoho štěstí, zdraví a selského rozumu. Mnoho chovatelských individualit, kteří posunou jakoukoli rasu dopředu.                                 

Děkuji za pozvání posuzovat Vaši výstavu.                                                                                                                                                                                  

V úctě Pavel Šulcek

Ďakujeme za rozhovor a veľmi radi sa s tebou stretneme v kruhu.

Bc. Viera Janeková